Jak hodnotíte studium na fakultě sociálních studií?

Na celé studium vzpomínám moc ráda. Bylo to pro mne období poznávání spousty zajímavých lidí, kteří mi toho hodně dali. Tehdy bylo navíc ještě stále cítit nadšení z nové fakulty, šlo o moderní prostředí s velmi zajímavým způsobem výuky. Absolvovala jsem mnoho rozvíjejících předmětů, kde jsme četli spoustu pozoruhodných knih z oboru a pak o nich otevřeně debatovali. Bylo to neskutečné. Na fakultě se mi opravdu moc líbilo.

Kromě politologie se sociologií jste studovala i práva, co vás k tomu vedlo?

Po přijímačkách jsem měla velké dilema, kam nastoupit. Rodiče chtěli, abych šla na práva, ale mě lákala politologie. Sama jsem však vnímala, že právo je více hmatatelné. Spolužák mi tehdy poradil, ať zkusím studovat oboje zároveň, a já do toho šla. Ničeho nelituji a jsem za tu volbu moc vděčná. Systém výuky se mi však na právnické fakultě zdál odlišný a ne tolik kreativní jako na fakultě sociálních studií.

Je pro vás kombinace sociologie, politologie a práva užitečná?

Studium sociologie mi práci právničky ulehčuje. Magisterský program jsem absolvovala právě na sociologii a díky tomu jsem se naučila dívat, co za věcmi je a proč fungují tak a onak. Stále však využívám také poznatky z politologie, například v oblasti rovných práv mezi ženami a muži, kterou se zabývám.

Byly ve vašem studiu nějaké zlomové okamžiky?

Ano, a to při rozhodování, jestli studovat magisterský program na politologii, nebo na sociologii. Chtěla jsem vyjet do zahraničí a zdálo se mi, že sociologie nabízí více možností se někam dostat, takže jsem nastoupila tam. Rozhodnutí – zásadní – mne nasměrovalo k sociologii, začala jsem se jí zabývat hlouběji a navíc jsem jela na Erasmus do Kodaně, kde jsem potkala svého nynějšího manžela. Takže celé rozhodování bylo zlomové ze studijních i osobních důvodů.

Jak jste po ukončení studií začínala?

Pracovala jsem na zkrácený úvazek v Lize lidských práv, potom jsem jela na měsíční stáž do Bruselu. S manželem jsme také chtěli ještě předtím, než začneme pracovat, vyjet do Afriky. Byli jsme půl roku v Kamerunu, kde jsme v malé vesnici učili místní děti, také jsme dělali HIV prevenci. Hned po návratu z Afriky jsem letěla na další stáž do Bruselu. Byl to obrovský kulturní šok. Poté jsem začala pracovat na Úřadu vlády v sekci pro lidská práva. Byla jsem ve správnou chvíli na správném místě. Začínalo právě české předsednictví v Evropské unii a já jsem se zúčastnila jednání Organizace spojených národů v New Yorku. To byla obrovská otevřená příležitost. Byl to asi můj nejdivočejší rok, plný velkých změn.

Co považujete za největší úspěch své kariéry?

Největší úspěch jsem zažila, když jsem byla v Organizaci spojených národů a za Evropskou unii jsem přednášela příspěvek. Tehdy jsem měla málo zkušeností, ale tohle mi svěřili. Vedoucí ve mne měla důvěru.

Jste na mateřské, ale zároveň stále pracujete. Jak zvládáte rodinu i kariéru?

Je to náročné, vyžaduje to spolupráci všech. Naštěstí se mi manžel snaží hodně věcí ulehčit a moc mi pomáhá i moje maminka. Člověk si potřebuje zachovat zdravý rozum a udržet si kariéru i kontakt s tím, co se děje. Nemám už tolik času na čtení odborné literatury a pozoruji na sobě, že je těžší se soustředit. Ale mateřství je krásné a stojí to za to.

• Klára Gromszká
• Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně.
• Původní rozhovor byl uveřejněn v newsletteru FSS MU Atrium (č. 4, prosinec 2014)