"Díky FSS vidím za oponu společenského divadla."
„Marek Zemský opustil akademické prostředí teprve před čtyřmi lety. Dnes se ale na půdu FSS vrací, aby studentům svými zkušenostmi ukázal, jak lze sociologii využít v praxi. Zaujalo ho téma inkluzivního vzdělávání, při němž jsou do tříd přijímány všechny děti, jakékoliv. Tuto formu výuky se organizace Liga lidských práv snaží v českém školství prosazovat.“
Jméno a příjmení: Marek Zemský
Datum narození: 12. 8. 1985
Bydliště: Brno
Studium na FSS: Magisterské: Sociologie (2011).
Magisterská diplomová práce: Rozvoj občanské společnosti – stimuly a bariéry.
Práce a kariéra: V roce 2011 nastoupil doCentra podpory inkluzivního vzdělávání v Olomouci. Po ročním působení v této instituci se přesunul do Ligy lidských práv, kde pracuje v současnosti. Kromě práce na projektu Férová škola se podílí na realizaci různých výzkumných a analytických aktivit především v neziskovém (napřiklad Člověk v tísni) a veřejném sektoru.
O jakém povolání jste v dětství snil?
Přál jsem si být učitelem. Ovlivnilo mě, že jeden z mých rodičů učitelskou profesi vykonává. Taková profilace mi vycházela i v kariérních testech na základní škole. A líbila se mi také práce sportovního komentátora.
Jak jste našel cestu k sociologii?
Bavilo mě přemýšlet o věcech, dávat jim rámec a diskutovat, jak by mohly vypadat jinak. Až na fakultě jsem si uvědomil, že tohle je přesně to, co bych chtěl v životě dělat. Jen jsem to dříve neuměl pojmenovat.
Proč jste se rozhodl pro FSS?
Jsem z jižní Moravy, blízkost domova hrála při výběru školy velkou roli. A hlavně – byl tu obor, který mne zajímal. Ovlivnila mě také prezentace samotné fakulty, nebyl jsem takový pankáč, abych se nezajímal o školu, kam bych rád vstoupil. FSS mě zaujala. Na první pokus jsem se však na sociologii nedostal. Rok studia jsem strávil na pedagogické fakultě s matematikou a fyzikou, poctivě jsem se učil na přijímačky a napodruhé jsem se na sociologii, v kombinaci se sociální antropologií, na FSS dostal. Dokonce z prvního místa.
Jak jste prožíval první dny na fakultě?
Na rozdíl od spolužáků jsem nebyl tak vyjukaný. Dobře jsem znal Brno, jistější jsem si byl i po organizační stránce. Pomohl mi adaptační kurz, který jsme absolvovali hned úvodem. Se spolužáky, které jsem tam poznal, jsem potom prožil celé studium. Hned první semestr jsem si zapsal možná vůbec nejdůležitější předmět oboru, proseminář k úvodu do sociologie. Diskuze nad načtenými texty byly přínosné, přesně tohle jsem chtěl dělat! Tato náhlá a velice intenzivní zkušenost u mě od začátku nastavila velice kladné vnímání celého studia.
Jak takové kladné vnímání vypadalo v praxi?
Vytvořili jsme skvělou komunitu lidí, studiem jsme žili. Žádná honba za známkami, ale naplňující činnost, ve výuce i po ní. Jsou to spojené nádoby, díky škole jsme diskutovali o věcech, kterým jsme se věnovali i mimo rozvrh. Studijní prostředí se pro nás stalo živnou půdou pro úvahy nad společností a její možnou změnou. Teorii jsem postupně začal využívat v praktickém světě. Motivovalo mě to například k dobrovolnictví. Díky studiu a novým podnětům se mi otevřel obzor.
Měl jste při takovém množství podnětů jasno, čemu se chcete věnovat po studiu?
Každý se začne postupem času profilovat. Měl jsem štěstí na kurzy, které mě nasměrovaly k tomu, co dělám dodnes. Zajímala mě témata jinakosti, menšin, problematika inkluzivního vzdělávání. Vedl jsem také kroužky v Dromu, romském středisku pro děti a mládež. Začal jsem skládat mozaiku studia a různých aktivit, která mě dovedla až k současnosti.
Byl jste si jistý svým vykročením ze studijního prostředí do praxe,?
Po absolvování magisterského studia jsem cítil, že chci do praxe. Akademické prostředí mě ve spojitosti s doktorským studiem nelákalo. Chtěl jsem věci reálně ovlivňovat, dávat jim smysl. Práci jsem hledal asi čtyři měsíce, dokonce jsem se ucházel o místo v reklamní agentuře. Když jsem ale při pohovoru na otázku, zda bych raději tvořil reklamu na jogurt či boty, odpověděl, že ani na jedno, bylo jasné, že tohle má cesta nebude. Táhlo mě to k neziskovému sektoru.
Dnes pracujete jako sociolog v Lize lidských práv. Čím se zabýváte?
České vzdělávání funguje na segregační a výběrové bázi a odděluje od sebe různé skupiny dětí, což způsobuje spoustu sociálních problémů, včetně izolace některých vrstev, roztříštěnosti společnosti. Snažíme se to změnit. Při prosazování inkluzivního vzdělávání se můžeme opřít o výzkumy, argumenty. Komunikuji také s médii, účastním se veřejných debat a pracuji na strategiích, kterými můžeme téma zavést do diskuze. Navíc spolupracujeme se školami, které jsou příkladem dobré praxe, a vytváříme tak mapu férových škol. Jejich absolventi dosahují lepších výsledků, lépe se uplatňují na trhu práce.
Co vás FSS naučila?
Především jsem se naučil nahlížet na to, jak funguje společnost a její instituce. Pokud chcete někoho přesvědčit o své pravdě, musíte vědět, jak takový člověk přemýšlí, jaká jsou jeho očekávání, požadavky a problémy. Pak je možné do systému zasáhnout a otočit jej na stranu, kterou preferujete vy. Díky studiu se snažím kriticky přemýšlet, vytvářet argumenty a vnímat dění za oponou společenského divadla. Proto jsou tak důležité seminární formy výuky, učit se a naučit formulovat vlastní názor. Učitelé jsou průvodci. Dál záleží na každém studentovi a jeho vlastní iniciativě. Je důležité být aktivní a jít možnostem naproti.
- Jan David
- Autor je studentem žurnalistiky na FSS MU v Brně.
- Foto: Ivana Rapošová
Tři slova, která mě charakterizují: Otevřenost, nadhled, jinakost.
Tři slova, která charakterizují mou práci: Rozmanitost, participace, odpovědnost.
Co čekám od budoucnosti: Doufám, že mě práce bude naplňovat a dávat mi smysl.
Životní motto: Je neuvěřitelné, co všechno může ovlivnit jen pouhý výraz naší tváře.
Co se mi vybaví, když se řekne FSS: Vybavím si víkendový seminář s Kateřinou Janků a Kateřinou Klíčovou a jeho závěr – s piknikem na Špilberku a koupáním v kašně. Napadne mne také antropologická konference, na kterou přišlo asi deset návštěvníků a k dispozici bylo dvacet litrů vína. FSS pro mě byla velkou životní etapou. Poznal jsem v ní přátele, s nimiž budu vztah udržovat snad až do konce svého života.
Mezi čtyřma očima: Pocházím z vinařské oblasti Mutěnicko, rád pracuji na vlastním vinohradu. Ideální odpočinkový den – četba dobré beletrie u sklenky dobrého vína.