FSS, to je především skvělá interakce a diskuze, říká bojovnice za rovnoprávnost mužů a žen

„Nejdříve studovala sociální práci na vyšší odborné škole, poté se vysokoškolsky vzdělávala v genderu a sociologii. Dnes se jí daří věnovat se všem těmto oborům i v praxi. Martina Hynková před mateřskou a rodičovskou dovolenou pracovala pro neziskové organizace, které se věnují sociální práci i genderovým problémům. Na své dny na fakultě sociálních studií ráda vzpomíná. „Díky studiu získáte kritické a interpretační myšlení a stanete se trochu jiným člověkem,“ vyzdvihuje Hynková vysokoškolské studium.“

Jméno a příjmení: Martina Hynková

Datum narození: 13. 8. 1982

Bydliště: Vanovice

Studium na FSS: Magisterské: Sociologie (2009).

Magisterská diplomová práce: „Tiché hrdinky“ Charty 77: genderovanost českého disentu.

Práce a kariéra: Martina Hynková už při studiu pracovala jako výzkumná pracovnice, později jako zástupkyně ředitelky v neziskové organizaci. Poté získala práci v neziskové organizaci Lotos – doléčovací centrum, která poskytuje sociální služby. Po celou dobu spolupracovala s obecně prospěšnou společností Genderové informační centrum Nora. V ní pak jako genderová expertka působila v řadě projektů týkajících se rovných šancí žen a mužů. V současné době je na rodičovské dovolené s devítiměsíčním synem Sebastiánem a zároveň stále spolupracuje s Genderovým informačním centrem Nora jako senior expertka.

Proč jste šla studovat vysokou školu?

Chtěla jsem se dál vzdělávat. Studium mě vždy bavilo.

Proč jste se rozhodla právě pro studium genderových studií a sociologie?

Popravdě, původně jsem chtěla jít na kombinaci sociologie a sociální práce. Zrovna se ale ten rok, co jsem se na vysokou školu měla hlásit, nově otevřel obor genderová studia. O ta jsem se vždycky zajímala a byla to moje srdeční záležitost. Věděla jsem, že bych je hrozně ráda šla studovat.

Jak jste se o FSS dozvěděla?

Ještě před nástupem na vysokou školu jsem chodila na seminář o ženských právech, kde přednášeli vyučující z fakulty sociálních studií. Dozvěděla jsem se, že se na FSS bude otevírat nový obor, tak jsem si podala přihlášku a začala genderová studia studovat na vysoké škole. Seběhlo se to hodně rychle.

Proč jste se pro FSS nakonec rozhodla?

Pro mě byla FSS jasná volba. Masarykova univerzita má svoji tradici a jméno. Navíc genderová studia se snad v té době ani na jiných univerzitách nevyučovala, tak jsem neměla ani srovnání.

Nakonec jste tedy na bakalářském stupni studovala genderová studia a sociologii a dále pokračovala magisterskou sociologií?

Ano. Gender nebylo možné na FSS studovat v magisterském programu, studovala jsem proto  sociologii. A volila jsem si předměty zejména genderového charakteru. Poté jsem ještě dva roky studovala doktorský program, ale pak jsem studia nechala a z FSS odešla.

Překvapilo vás v souvislosti s genderovým studiem něco?

Překvapilo mě, jak dlouhou historii ten obor v zahraničí má, že už je o tématech s tím spojených spousta literatury a studií. A v České republice mnoho témat není pokrytých, navíc se řada lidí tváří, že genderová studia nejsou potřeba. To mě překvapuje dodnes.

Co vás na studiu bavilo?

Musím říct, že úplně všechno. Byla jsem pilná studentka a studium jsem vnímala jako moje vlastní nasazení. Věděla jsem, že se tomu chci i dále věnovat. Chodila jsem na všechny přednášky a všechny knihy jsem poctivě četla a bavilo mě to. Nedělala jsem to proto, abych měla titul a nějak „to odchodila“. Věděla jsem, že to chci dělat na sto procent a to se mi dařilo.

Věděla jste už při studiu, čemu se dál budete chtít věnovat?

Když jsem šla studovat na vysokou školu, upřímně jsem si myslela, že zůstanu ve vědě. Doteď je mi trochu líto, že to nakonec neklaplo. Třeba se k tomu ještě v budoucnu vrátím. Nicméně vědecká práce má zase svůj skleníkový efekt, kdy většinu času sedíte na fakultě a nevidíte moc do pomyslného reálu. To jsem si uvědomila při přímé práci s lidmi na sociálním dnu.

Jakou máte nyní profesi?

V současné době jsem na rodičovské dovolené. Zároveň pracuji pro neziskovou organizaci Genderové informační centrum Nora, která se, ve stručnosti řečeno, věnuje prosazování rovných šancí mužů a žen. A stále jsem zaměstnankyní doléčovacího centra Lotos, které poskytuje sociální služby lidem se závislostí na alkoholu.

V čem jste mohla čerpat ze znalosti nabytých na vysoké škole?

Některé vyučované předměty mi pak v zaměstnání pomohly, například ty metodologické. Z genderu jsem teď například v práci využila znalosti o genderových auditech. Při lektorování genderových témat obecně čerpám z toho, co se na škole učilo.

Dá se říci, že vysoká škola je cesta k sociální vyzrálosti?

Rozhodně. Předmětů, které využijete v praxi, je velmi málo, ale o to právě na FSS nejde. Studiem získáte kritické a interpretační myšlení a stanete se trochu jiným člověkem. Jinak vnímáte věci. Ale všechny ty předměty mě posunuly dál a teď můžu být tím člověkem, jakým jsem, a můžu to uplatnit na pracovním trhu. Myslím si, že všechno mělo svůj význam.

Kdy jste si uvědomila, že jste si dobře vybrala?

Už na začátku jsem byla nadšená. Ráda vzpomínám na paní profesorku Gerlindu Šmausovou, úžasnou osobu, která na katedře působila, když jsme nastupovali. První naše přednáška byla právě s touto profesorkou. Myslela jsem si, že mluví úplně jiným jazykem, a říkala jsem si: „Tak tohle je ta vysoká?“ Až když jsem si přečetla ty zápisky po dvacáté, porozuměla jsem tomu. Myslím, že paní profesorka dala oboru skvělé zastřešení.

Tři slova, která mě charakterizují: Vytrvalost, pracovitost a nerozhodnost.

Tři slova, která charakterizují mou práci: Zajímavá, rozvíjející se, odborná.

Co čekám od budoucnosti: Ráda bych v genderové organizaci působila dál a poskytovala odborný potenciál, který tam vnáším. A také bych se ráda víc zaměřila na rozvoj samotné organizace.

Co se mi vybaví, když se řekne FSS: Interakce a diskuse. Bylo skvělé, že jsme se tam mohli rozvíjet takovýmto způsobem.

Mezi čtyřma očima: Martina Hynková se v současnosti těší především z malého devítiměsíčního synka Sebastiána. Třebaže ji plně zaměstnává starost o miminko, najde si čas, aby se alespoň částečně věnovala práci. „Po čtyřech měsících po porodu jsem se začala zase věnovat aktivitám pro organizaci Nora. Snažím se denně alespoň hodinku strávit prací,“ svěřila se.

Životní motto: Abych byla spokojená tam, kde jsem a v tom okamžiku. Snažím se užívat si přítomný čas.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.