Studentský život = bezstarostné flinkání? Ne tak docela

„Když v Praze v roce 2000 zasedal Mezinárodní měnový fond a Světová banka, dopisoval bakalářskou práci na žurnalistice a působil jako mluvčí Iniciativy proti ekonomické globalizaci (INPEG). Při dokončování magisterské sociologie pracoval pro Václava Havla a Forum 2000 na projektu, jenž svedl odpůrce a zastánce globalizace dohromady. „Někdy se divím, jak jsem to všechno zvládal, ale dalo se to. Děkanský termín? Co to prosím vás je?“ vzpomíná na svá studia osmatřicetiletý ředitel britské produkční společnosti DoGoodFilms Ivo Bělohoubek.“

Jméno a příjmení: Ivo Bělohoubek

Datum narození: 24. 11. 1976

Bydliště: Londýn

Studium na FSS: Bakalářské: Sociologie a Mediální studia a žurnalistika (2002).

Bakalářská diplomová práce: Hnutí za globální spravedlnost. Případová studie sociálního aktéra a identity v síti S26. 

Práce a kariéra: Po bakalářském studiu na FSS studoval na University of Arkansas, kde roku 2004 získal titul M. A. ze sociologie. V letech 2001 až 2004 pracoval pro Nadaci Forum 2000. Roku 2004 pro pražský Ústav pro globální politiku Glopolis. V letech 2005 až 2013 působil v komerční televizi v Londýně, zpočátku jako producent a režisér. Roku 2009 založil produkční společnost DoGoodFilms, která vytváří filmy pro charitativní a mezinárodní organizace, think-tanky a další nezisková uskupení.

Jak vzpomínáte na Brno, které vám za vysokoškolských studií bylo druhým domovem? 

To místo je úžasné! Zpočátku komplikované a nevlídné, ale když vás přijme, nic se mu nevyrovná. Lákalo mě vzdáleností od domova. Bydlet na koleji a pořádně si užívat, na to jsem se strašně těšil. Na kolejích jsem zažil ty nejšílenější večírky. Se studentským životem se nedá nic jiného srovnat – ta volnost, spojená s prázdnou kapsou, je nádherná. Brno má nezaměnitelnou intelektuální a kulturní atmosféru. Protože není hlavní městem, má větší volnost dělat si věci po svém. Projevuje se to v divadle, v muzice, v poezii, v lidech a navíc – lidé v Brně se znají a ovlivňují, proti Praze má více atmosféru komunity.

Co vás vedlo k tomu, že jste se ve třetím ročníku na vysoké škole stal mluvčím odpůrců pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky?

Byla to náhoda, jak to u těch nejlepších věcí v životě bývá. Pohyboval jsem se okolo sdružení Nesehnutí, Nezávislého sociálně ekologického hnutí, které bylo v centru českého alter-globalizačního hnutí. Měl jsem čas a zájem, a začal se globalizaci, zpočátku okrajově, věnovat. Když se dával dohromady INPEG, zapojil jsem se. Než jsem se nadál, stál jsem před kamerou. Vše jsme se učili za pochodu. Cítili jsme se zodpovědní, vždyť jsme byli součástí mezinárodního hnutí zaměřeného proti institucím globální ekonomiky.

Těsně před zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky jste ale odjel na dva semestry studovat do Spojených států. Čím vás – jako odpůrce ekonomické globalizace – Spojené státy lákaly?

Tehdy se taková možnost těžko odmítala, prahnul jsem po změně, a neváhal jsem. Tak trochu dezertér jsem ale byl. V době zasedání jsem seděl tisíce kilometrů daleko na přednáškách o sociální stratifikaci, nerovnosti a politické ekonomii. Ale byl jsem už napevno spojený s tím, co se dělo v ulicích Prahy. Prožíval jsem to přilepený k počítači. Studium ve Spojených státech jsem nevnímal jako popření myšlenek INPEG nebo korupci globalizací. Koneckonců velký kus práce na kritice globalizace udělali právě Američané: univerzity, think-tanky, kampaně jako ta proti Světové obchodní organizaci v Seattlu v roce 1999, ke které jsme všichni vzhlíželi jako k úspěchu občanské iniciativy proti globální ekonomické elitě. Univerzity jsou tam často centry intelektuální kritiky, v tomto smyslu jsem se cítil jako doma. 

Již deset let žijete v Londýně. Vnímáte rozdíly mezi životem ve Velké Británii a České republice, anebo už jsou obě země odlité stejnou globalizační formou?

Nemyslím si, že globalizace zestejňuje. Možná jistou povrchní, konzumní zkušenost – třeba život turisty v uniformním apartmánu na břehu anonymního moře. Je ale věcí volby, jestli nám tato zkušenost stačí, nebo zda chceme jít do hloubky.Je jistě velký rozdíl mezi životem v Praze a v Brně. Anebo mezi životem v západním Londýně, kde jsou i názvy ulic v bengálštině, a životem na jihovýchodě Londýna – s jeho karibskou populací.

Jak tedy vidíte globalizaci?

To je strašně obecná otázka a já obecně odpovídat nechci. Globalizace je fakt. Proces, který jsme nastartovali komunikační a technologickou revolucí a taky expanzí kapitálu a trhů. Otázka je, jakou globalizaci chceme. Já bych ji mnohem raději viděl ve spojení s termíny jako udržitelnost, spravedlnost a tolerance.

Zajdete do McDonald’s, KFC, Starbucks či do jiných nadnárodních řetězců?

Občas, nejsem dogmatik. Pokud ale existuje jiná možnost, jdu jinam. Věřím v sílu spotřebitele, i když vím, že ke změně chování korporací je potřeba mnohem víc než jen ta.

Tři slova, která mě charakterizují: Entuziasmus, optimismus, ranní ptáče.

Tři slova, která charakterizují mou práci: Originalita, kvalita, tým.

Co se mi vybaví, když se řekne FSS: Na léta na fakultě sociálních studií vzpomínám v nejlepším. Právě atmosféra katedry sociologie a fakulty jako celku formovala moje názory, kritické myšlení a osobnost. V době mého studia procházely fakulta a celý systém přerodem od zkostnatělého biflování k modernímu kritickému a kreativnímu vzdělávání. Studovali jsme globalizaci z kritické perspektivy, uvažovali postmoderně, alternativně a zeleně. V INPEGu jsme pak uváděli do praxe to, o čem jsme diskutovali v seminářích. Spíše než vědomosti jsem v pracovním životě uplatnil odvahu, sebevědomí a přístup k práci, které jsem z FSS odnesl. Dnes to vnímám jako vzdělávání par excellence.

Mezi čtyřma očima: Pořád po něčem lezu. Miluji hory a skály.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.