Vybrané výsledky studentského výzkumu osamělosti vrstevníků v době nouzového stavu
Výzkum osamělosti vrstevníků v době nouzových opatření je studentským projektem v rámci předmětu Metody výzkumu v sociologii na Fakultě sociálních studií MU v Brně. Sběr dat proběhl formou ankety v období od 9. do 30. dubna 2020. Zaměřili jsme se na mladé lidi ve věku 19 – 30 let. Dotazník vyplnilo 4508 respondentů z České republiky i Slovenska (v menší míře) a soubor použitelný pro analýzu čítá 3446 odpovědí. Vzhledem k anketní povaze výběru, nejsou výsledky statisticky reprezentativní pro danou věkovou skupinu populace ČR, nebo SR, nicméně data nabídla studentům možnost prozkoumat souvislosti mezi osamělostí v době nouzového stavu a kontextuálními faktory.
„O osamělosti jako společenském jevu se diskutuje především ve spojitosti se seniory. Z objektivního hlediska existuje u skupiny starších lidí mnohem více předpokladů pro pocity osamělosti: smrt přátel, ztráta životního partnera, život ve větší vzdálenosti od rodiny. Zahraniční výzkumy naopak ukazují, že osamělost se dotýká nejen seniorů, ale všech věkových skupin. Podle výzkumu realizovaného BBC, jsou to právě mladí lidé, kteří trpí samotou nejvíce“
Z úvodu seminární práce týmu Johana Ondrejková, Ludmila Vávrová, Nela Jančová
V této webové prezentaci nebudeme představovat všechny výsledky výzkumu, ale poukážeme na zkoumání dvou hlavních souvislostí: zajímalo nás, jak jsou slabší či silnější pocity osamělosti provázány s rozsahem využití sociálních sítí a s tzv. anomií. Náš zájem o první souvislost vychází z předpokladu, že v době sociální izolace se podstatná část kontaktů přesunula do on-line prostředí a podstatnou roli tedy hraje habitus ve využití sociálních sítí. Druhá souvislost je pro nás zajímavá proto, že nouzový stav je obdobím, které zvyšuje nároky určité míry sociální konformity, konsensu a důvěry ve formální instituce, úřady a vládu - anomie pak znamená subjektivní odcizení od těchto institucí a může tedy prohlubovat také negativní pocity osamělosti.
„Náš výzkum se zaměřil na dotazovaní mladých lidí, v návaznosti na podobné výzkumy v zahraničí [Travers 2020, Lim 2019]. Jev osamělosti v sobě nese určité stigma, stejně tak jako stereotypní obraz stárnoucího jedince, kterému se s věkem redukují možnosti kontaktu s blízkými lidmi, ať už je to kvůli vlastním zdravotním problémům, zhoršení zdravotního stavu přátel nebo smrti. Nicméně například výzkum ve Velké Británii [Hosie 2018] odkrývá, že z celkového počtu respondentů ve věku 16-24 se celých 40 % cítí osamělých. Toto číslo předčilo starší jedince ve věku 65-74 let, z nichž pocit osamělosti uvádělo 29 %. Závěry shrnují, že vysoká míra osamělosti u mladých lidí může být obecně způsobena krizí identity, kterou prochází při hledání své role ve společnosti [Hosie 2018]. Navíc je tento věk typický pro vstupování do nových životních etap, ať už je to střední škola nebo vysoká škola, kdy se mladí lidé mohou poprvé ocitnout venku z „hnízda“ [Lim 2019]. Tyto události se mimo jiné také ukázaly jako korelující s osamělostí. Autoři se shodují, že mladší generace stále spíše v pozadí zájmu výzkumů sledujících osamělost.“
Z úvodu seminární práce týmu Jan Albrecht, Karel Němeček, Tereza Stejskalová
Informace o datovém souboru:
V anketě jsou nejsilněji reprezentováni lidé ve věku 19-23 let, výrazně častěji ženy a nejčastěji jde o studenty a studentky vysokých škol
Základní přehled o odpovědích na otázky v baterii měřící osamělost (Otázky převzaty z baterie Jenny de Jong Gierveld)
Klíčovou součástí dotazníku byla baterie otázek, měřící subjektivní osamělost v rovině emoční a sociální. Tuto baterii jedenácti otázek navrhla nizozemská badatelka Jenny de Jong Gierveld a studenti v rámci předmětu Metodologie sociálních věd měli za úkol ji přeložit, validizovat a využít v dotazníku spolu s dalšími kontextuálními otázkami, které jim umožní zkoumat související jevy. Znění některých položek jsme přizpůsobili současné situaci.
Respondenti na otázky odpovídali na pětibodových škálách, kde 1=rozhodně ano 5= rozhodně ne
Škála osamělosti
Sada jedenácti otázek je určena k tomu, aby se z nich součtem odpovědí získaly škály emocionální (otázka 2, 3, 5, 6, 9, 10) a sociální (otázka 1, 4, 7, 8, 11) dimenze osamělosti a škála celkové osamělosti (všechny položky). Tyto škály měří na stupnici 0-6 resp 0-5 a celkově 0-11 (tedy kolikrát respondent záporně resp. kladně odpověděl na 11 otázek) přičemž vyšší číslo vždy znamená vyšší míru osamělosti.
Celkově lze říci, že většina dotázaných vyjadřovala spíše nízkou či střední míru osamělosti. Relativně příznivější jsou výsledky v případě sociální dimenze osamělosti - zde téměř 25 % dotázaných neuvedlo ani jednu odpověď indikující osamělost. U emocionální dimenze osamělosti jsou hodnoty rozloženy více kolem středu a je relativně málo respondentů s velmi nízkou mírou emoční osamělosti. Tyto základní přehledové výsledky jsme srovnali podle pohlaví, přičemž rozdíly mezi muži a ženami jsou velmi malé, prakticky zanedbatelné.
Osamělost a využití sociálních sítí u mladých lidí
K zájmu o vztah osamělosti a rozsahu využití sociálních sítí nás vede úvaha o přesunu podstatné části komunikace během nouzového stavu do on-line prostředí. Subjektivní rozsah využití sociálních sítí jsme v dotazníku indikovali mimo jiné odhadem respondenta v otázce: Zkuste prosím odhadnout, kolik času věnujete v průměru denně sociálním sítím (tj. aktivitě sledování či vkládání vlastního obsahu). Zajímá nás do jaké míry souvisí s osamělostí.
„Vztah internetu a sociálních sítí k tématu osamělosti je velmi diskutované téma. Některé studie poukazují na možnou korelaci osamělosti a vysokého počtu pouze virtuálních přátel na sociálních sítích jako je Facebook [BBC Radio 4 2018]. Nicméně dosud není jednoznačně prokázáno, že by jejich užívání mělo přímý dopad na pocit osamělosti. Existuje studie, která se zabývá osamělými lidmi a zkoumá kolik času tráví na sociálních sítích. Souvislost je prokázána částěčně. Z výzkumu vyplývá, že osamělí lidé s větší pravděpodobností budou interagovat více skrze virtuální prostor než reálné interakce [Nowland, Necka a Cacioppo 2018]. Jak ale bylo řečeno, výzkum neproka-zuje kauzalitu. V tomto kontextu totiž sociální sítě mohou nahrazovat „offline“ vztahy. Tento fakt může naopak pomáhat těm lidem, kteří by se v reálné interakci zdráhali kohokoliv oslovit. Taktéž je potřeba zdůraznit, že sociální sítě mohou i podporovat již existující vztahy nebo posky-tovat nové a zajímavější možnosti k seznámení [Lim 2018].“
Z úvodu seminární práce týmu Jan Albrecht, Karel Němeček, Tereza Stejskalová
Naše výsledky naznačují, že rozsah využití sítí koresponduje s mírou osamělosti, zejména u mužů. Ti si připadají velmi osamělí mírně častěji, než ženy a jejich osamělost je zřetelněji propojena s rozsahem využití sociálních sítí. Výzkum ale nemá longitudinální charakter – nelze tedy v čase určit, co bylo dříve – jestli osamělost, nebo využití sociálních sítí. Tento vztah nicméně naznačuje, že rozsáhlejší využití sociálních sítí v době nouzového stavu pravděpodobně nevedlo k omezení pocitu osamělosti, výsledky naznačují spíše opak. Sociální sítě pochopitelně častěji a déle využívali ti, kteří uvedli, že nouzový stav tráví sami ve své domácnosti, s čímž je také propojen pocit osamělosti, jenž zřejmě rozsáhlejší využití sociálních sítí nezmírňuje.
Srovnání škál měřících osamělost podle rozsahu využití sociálních sítí:
Následující grafy ukazují rozložení škál emocionální, sociální a celkové osamělosti. Vztah s rozsahem využití sociálních sítí je patrný zejména v dimenzi emocionální osamělosti, kde je vidět, že respondenti s vysokým rozsahem využití sociálních sítí jsou častěji zastoupeni u vyšších hodnot škály osamělosti, zatímco respondenti, kteří jsou zvyklí méně využívat sociální sítě se častěji vyskytují v nižší části škály. Sociální dimenze osamělosti s rozsahem využití sociálních sítí souvisí slaběji a celkově vyjádřeno v průměrném skóre se lidé, využívající sociální sítě intenzivně, liší o jeden bod neboli přibližně desetinu rozsahu škály.
Klasický sociologický koncept anomie a jeho vztah k osamělosti v době nouzového stavu
Jedním z klasických sociologických konceptů je anomie – tedy stručně řečeno něco jako odcizení od sociálního systému – pocit že svět nemá řád, na instituce se nelze spolehnout, vše je nejisté. Tento koncept je obvykle spojován s pocity, které nastávají při dlouhodobějších rozsáhlých společenských změnách - například Rabušic s Marešem jej v devadesátých letech měřili v souvislosti s post-komunistickou transformací. My jsme se rozhodli jej využít v situaci, kdy je důvěra v sociální instituce a zejména stát klíčovou otázkou - tedy v době vyhlášeného nouzového stavu.
„Anomie: Jedná se o situaci, kdy v subjektivním pohledu dochází k rozkladu a zhroucení normativního řádu společnosti. Zároveň to může vést k pocitům dezorientace, úzkosti a ke ztrátě smyslu a cíle konání. Robert Merton viděl anomii jako výsledek zlomu v kulturních strukturách, objevující se zejména když dochází k aktuálnímu nesouladu mezi kulturními normami a cíli na straně jedné a sociálně strukturovanou kapacitou členů skupiny jednat v souhlase s nimi na straně druhé. K této beznormovosti, tedy k anomii, vede rozpor mezi kulturními normami a sociální realitou.“
Z práce týmu Petra Melichaříková, Kristýna Polišenská, Barbora Rezková
Jeden ze způsobů, jak anomii měřit navrhl Leo Srole [1956], a do českého prostředí škálu adaptovali Rabušic a Mareš [1996]. Jde o baterii pěti otázek a kladné odpovědi na ně indikují vysokou míru anomie.
České znění otázek je následující:
1) Nemá cenu obracet se na úřady, protože ty se o problémy obyčejného člověka příliš nezajímají.
2) Člověk dnes musí žít jen pro přítomnost, budoucnost se o sebe bude muset postarat sama.
3) Ať si říká, kdo chce, co chce, průměrný člověk se má stále hůře.
4) Není příliš odpovědné přivádět děti na svět, když budoucnost je tak nejistá.
5) Dnes člověk opravdu neví, na koho se může spolehnout.
Možnosti odpovědí byly ano/ne a rozsah anomie jsme indikovali ve třech kategoriích podle počtu kladných odpovědí 0-1 (slabá) 2-3 (střední) 4-5 (silná). Zajímalo nás, jak souvisí síla anomie s pocity osamělosti. Do jaké míry spolu souvisí odcizení od sociálního systému se subjektivním prožíváním osamělosti v nouzovém stavu.
V následujících grafech je srovnáno rozložení škály osamělosti podle síly anomie:
Zde je patrné výrazně odlišné rozložení pocitu osamělosti u respondentů se silnou mírou anomie, kteří se podstatně častěji vyskytují u vyšších hodnot škály emocionální i sociální osamělosti. Velmi výrazně jsou rozdíly patrné také u celkové škály sčítající obě dimenze osamělosti. V průměrném vyjádření se respondenti s různou mírou anomie liší o více než dva body z jedenácti.
„Z našich výsledků je patrné, že pocit osamělosti a anomie spolu silně souvisejí. Vzhledem k povaze šetření (jeden bod dotazování v čase) není možné určit příčinu a důsledek, pravděpodobná je spíše spirálová provázanost - lidé odcizení od sociálního řádu pociťují silnější osamělost a s osamělostí se prohlubuje pocit anomie. Největším překvapením výzkumu je fakt, že tato poměrně silná souvislost se objevuje u věkové kategorie mladých a vzdělaných lidí.
Z dalších srovnávání je také patrné, že pocit anomie kladně koreluje s rozsahem využití sociálních sítí. Vzájemné souvislosti se tedy dostávají do trojúhelníku anomie - sociální sítě - osamělost, v němž se rozsáhlejší využití sociálních sítí pojí s vyšší mírou osamělosti a vyšší mírou anomie.
Stručně shrnuto tedy rozsáhlejší využití sociálních sítí neumenšuje osamělost a spíše se pojí s hlubšími pocity odcizení a nedůvěry v sociální instituce, což opět souvisí s pocity osamělosti.“
Poznámka na závěr:
výsledky pocházejí z výzkumu studentů pod dohledem pedagogů, nejsou výstupem z vědeckého výzkumu katedry sociologie. Jejich reprezentativita je omezená pouze na konkrétní (anketní) vzorek a pokud by závěry měly být vztaženy na celou populaci 19-30 let, musely být ověřeny v reprezentativním šetření.
Přesto, s minimálními náklady a velkou dávkou kreativity studující přinesli zajímavá zjištění a náměty pro další výzkumy i úvahy o osamělosti mladé generace.
I takto může vypadat vaše práce v kurzech na katedře sociologie FSS MU v Brně :-)